Do Aše jsme dojeli bez komplikací a v klubovně kluci zapůsobili jako zjevení z jiného světa, když se mokří, jako potkani, a v dobré náladě usadili za stolem.

Jel jsem za Jirkou a když jsem viděl, jak svými hladkými, ale širokými gumami prohrábl hutnou bahnitou louží skoro suchou strouhu, rychle jsem do ní vjel, než se naplní vodou.

Když jsem ráno otevřel oči, ale k opuštění spacáku se stále moc neměl, Jirka se nade mne postavil: „Já čekám!“

Večer, když jsem lámal větev na oheň, postavil jsem se k tomu tak šikovně, že jsem si pěstí vyrazil levé oko. Zmlácený a poloslepý jsem musel vydržet až do rozednění,

U turniketu na železničním přejezdu Vašík marně hledal, kam že se to vhazují peníze.