Na oběd mi byla zvýšena krmná dávka na 7 velikých rynglových knedlíků a po nich jsem se pustil do likvidace kopřiv, oboustranně okolo plotu u slepic.

Díky karbonu, který i po zlomení zůstal na několika vláknech držet, Honza tuto nebezpečnou frakturu řídítek ustál bez pádu. 

Docela nebezpečným problémem se po setmění ukázali být zajíci. Ušáků bylo celkem dost, ale drželi se na stále stejných místech a postupně pomalu ubývali. Jeden byl ale vytrvalý a vždy už mě vyhlížel. Ale i ten to po půlnoci vzdal.

Výhodou cylistiky, na rozdíl od ostatních sportů, však je obrovská svoboda a to jak pohybu, tak i výběru toho, co hodláme právě na kole dělat, protože cyklistika má mnoho tváří. Závody se vůbec objíždět nemusejí a přesto si lze jízdy na kole užívat.

Rozdělili jsme se do dvou a půl skupin, kdy velký Lukáš a Šimi si na starost vzali Standu a protáhli ho 28 km okruhem okolo přehrady přes Halštrov, odtud na Kopaniny, Studánku a přes Loupežníka zpět.

Občas na blátě někdo lehnul, nejčastěji poděs Jáchym.

Po této lahodné krmi nás Barry vyhnal po skalách až nahoru. Nejmenším to šlo ztuha, protože ty skalky byly na ně hodně vysoké, no a mi to šlo ztuha taky, protože už jsem neohebný a taky to koleno stále není v pořádku. 

...a vzápětí na pánvičce spatřil maličké slizké knedlíky, vyřkl to osudové slovo a že grcku jíst rozhodně nebude. Název polévky tedy kluci už měli...