Soustředění Rybník 2022 - 7. den: Pátek dopoledne

Původně jsem dneska chtěl jet dopoledne tu červenou z Vranovského sedla na Capartice a odpoledne Čerchov od Lískové. Protože ale v noci pršelo, šutry jistě byly ještě mokré, klouzaly a byly nebezpečné. Proto jsem to se slzou v oku zamítl.

Vyjeli jsme v sestavě, jak jsme na soustředění přijeli plus velký Honza. Jasmína s tou rukou nemohla a Dominiku bolelo to nabořené koleno.

Protože šlo jen o to vyjet Čerchov od benzínky v Lískové a zase se co nejrychleji vrátit zpět na oběd, moc jsme se nezakecali a do Lískové rychle dojeli po silnici. Akorát jsem cestou klukům v krátkosti pověděl o Niklovi, kterého v Českém lese můžou potkat. Aby o něm věděli, když už tady jsou a nedopadli, jako šéf našeho penzionu, který je v Rybníku už 11 let a o Niklovi nikdy neslyšel. To je jako bydlet v Řáholci a neznat Rumcajse. Nebo v Krkonoších a neslyšet o Krakonošovi.

Ještě u pumpy jsem řetěz shodil na malou, protože hned zkraje se to krutě zvedá, místy na 17%. Zrovna v tom nejprudším šel Lukášovi řetěz za kazetu. Vypáčili jsme ho a pohračovali vzhůru. Po chvíli zase. Zastavili jsme tedy a vyndali vercajk, že pošteluji doraz. Protože mám brýle na dálku a zbízka nevidím nic, napoprvé jsem trefil šroub štelující vzdálenost horní kladky od kazety. Když mi to došlo, vrhnul jsem se na druhý šroub, ten to určitě bude. Byl, ten ale šteloval spodní doraz. Takže do třetice se konečně povedlo a horní doraz jsem seřídil. Pak následovalo seřízení dolního dorazu i té vzdálenosti horní kladky od kazety.

Po 7,93 km a nastoupání 504 m jsme se všichni dostali na vrchol. Honza věděl, že je to úplně poslední náročný kopec soustředění a tak se zmáčkl a nahoru dojel s minimální ztrátou na Lukyho, Šimiho a Mejtyho, což kluci náležitě ocenili a s Honzou si plácli.

Sedli jsme do hospody, dali si výborný koláč a chvíli poseděli. Pak jsme koupili vstupenky na rozhlednu v podobě pohlednice, vyšli asi 143 schodů a kochali se pohledem do mlhy.

Cesta dolů byla rychlovka. Dopředu jsem poslal velkého Honzu, hned za něj malého Honzu, ostatní kluky a já to jistil zezadu. V první části sjezdu – po panelech do Capartic – se začalo Honzovi kouřit ze zadní brzdy. Zastavili jsme u téměř vyschlé studánky a protože z ní voda jen odkapávala, podělil jsem se s kluky o vodu svou a pokračovali jsme do Capartic.

Tady jsme sice vjeli na hlavní, ale silnice je široká rovná a několik kilometrů jen dolů, takže hodně rychlá. Znovu jsem zopakoval sestavu, abychom se neroztáhli, ale drželi hezky pohromadě. Honza mě poslechl a držel se v háku za Honzou, takže jsme dolů k benzínce do Lískové sjeli rychle a bezpečně.

Před Nemanicemi začal Mejty dělat kraviny a v docela velké rychlosti, protože jsme jeli hezky v háku za velkým Honzou, který tam pral velkou, sjel na krajnici a skončil v hlubokém travnatém pangejtu. Naštěstí v něm nic nebylo, takže plynule zastavil a vylezl ven. Protože jsme jeli skoro 30 km/h, tak než se vyhrabal ven, dostali jsme se od něj dost daleko. A v takové rychlosti sjíždět balík je docela dřina. Protože jsem ho chtěl vytrestat, Honzovi vpředu jsem nic neřekl, aby nezpomalil a nečekal na něj. Mates se snažil a ztrátu stahoval, ale velmi pomalu, takže by mu to trvalo ještě aspoň kilometr, než by nás dojel. Jenomže Honza si všiml, že je Mejty vzadu a zpomalil, přestože jsem mu ukazoval, ať jede dál. Udýchaný Mejty se zařadil na své místo a dojeli jsme na Závist.

V Závisti jsme se ještě zastavili u informační cedule. Bizarní pravopisnou chybu v podobě slova bizardní odhalili jen Mejty a Luky. Přestože jsem si od Lenky vyžádal povolení dojet na oběd se zpožděním, do 13 hod., přijeli jsme krátce po půl jedné a chviličku před Lenkou.

Kluci 419 km/ 8 277 m
Holky 202 km/4 108 m

https://www.strava.com/activities/7663447426

Pavel z hazlovské sekce