Soustředění Rybník 2022 - 4. den: Úterý dopoledne

Na seřadišti se Adámek začlenil do mé skupiny, že pojede s námi. Nějak jsem tomu nevěnoval pozornost, ale po chvíli jsem koukal, že jsme nějak roztahaní a jel se podívat, co se děje. Zjistil jsem, že s námi opravdu jede, i s Petrou, jeho maminkou. Tak jo, než se vymotáme z vesnice, ale pak nás opustí.

No, neopustil nás. Že s námi pojede vůbec nepochyboval a bral to jako hotovou věc. Dojeli jsme až na zaniklou obec Lučina, kterou jsem celý týden hledal a pozoroval, jak se Adámek s každým kilometrem zlepšuje a získává na jistotě. Cesta byla totiž hodně kamenitá a to tím nejhorším způsobem – volný makadam na tvrdém povrchu. Takže Adámek ze sjezdů lítal po celé cestě, jak ho ty volné šutry na těch maličkých kolečkách odhazovaly tu na jednou, tu na druhou stranu, ale vždy to dokázal vybalancovat a ustát. Opravdu byla radost koukat, jak se kilometr od kilometru viditelně zlepšuje.

O co lépe na tom byl Adámek, o to hůře na tom byli Jasmína a velký Honza, který s námi opět jel. Jasmína proto, že měla bolavou ruku už z dřívějška a při tlačení Adámka do kopců si ji odvařila úplně a Honza proto, že jsme často zastavovali a neustálé vycvakávání jeho kotníku nedělalo dobře.

Na zpáteční cestě se v kopcích do tlačení Adámka zapojili i kluci a nakonec i já. Hrozná řehole. Proto jsem odpoledne vyrobil Petře z gumičuku a špagátu šňůru na tahání, aby ho nemusela tlačit. Vojta Adámkovi na jeho kole předvedl, že se není čeho bát, když ho táhnu a Adámek si to o chvíli později ověřil sám na sobě.

Kluci 288 km/ 5 607 m
Holky 117 km/2 457 m

https://www.strava.com/activities/7646597041

Pavel z hazlovské sekce