Soustředění Rybník 2022 - 2. den - Neděle odpoledne

31. 1. 2023

Soustředění Rybník 2022 - 2. den: Neděle odpoledne

Dopoledne vyšlo celkem podle mých představ – první seznamovací vyjížďka, pohodová, kochací a odpočinková. Má fantazie v tomto směru tak byla ovšem zcela vyčerpána a proto jsem Honzovi navrhl, aby na odpoledne vymyslel podobný zewling a zezadu to tentokrát budu jistit já.

Honza to pojal po svém a vymyslel jeden z nejhezčích švihů tohoto soustředění, na který budeme rádi vzpomínat.

Nejprve jsme zajeli opět na Závist, ale bokem, lesními a polními cestami. Dobrý, říkám si, ale na Závisti to Honza vzal nekompromisně nahoru, k prameni Radbuzy. Tady jsme udělali fotečky, doplnili vodu a já dětem popovídal, jak jsem i na tomto hezkém místě při svém toulání hlubinami Českého lesa bydlíval. Upozornil jsem je také na to, že Radbuza nevyvěrá jen z jednoho pramene, ale rovnou ze tří, vzdálevých od sebe 2 – 3 m, z nichž pravý je kvůli současnému suchu bez vody. Ale korýtko vedoucí od něj je viditelné dobře. A že z Radbuzy se v Plzni za Pivovarem stává Berounka. Stejně, jako ze Mže, Úhlavy a Úslavy. Protože Berounka svůj pramen nemá a jmenuje se tak až od soutoku posledního z těchto čtyř toků v jeden.

Od pramene Radbuzy jsme se kousíček vrátili zpět na lesní cestu vedoucí na Liščí domky. Tady si Lukáš vzpomněl, že už zde kdysi byl, na táboře, coby malý šestiletý piškot. I u pramene Radbuzy.

Z Liščích domků jsme pokračovali po lesní cestě na Starý Herštejn. Pohodová, celkem rovná lesní cesta se nenápadně postupně měnila – sklon se stále zvětšoval a kamínky se měnily na kameny, kdy posledních pár set metrů pod hrad jsme místy stoupali po regulérní obnažené skále s velkými ostrými hroty. Vyjeli jsme to ale všichni, i já.

Pod samotnou nově postavenou vyhlídkou jsme odložili kola a nahoru šplhali pěšky. Udělali jsme fotečky a vydali se zpět k odloženým kolům.

Po nasednutí jsme stejnou skalnatou cestou pokračovali na Vranovské sedlo, strmě dolů. Byl to brutus ukrutný, sice pomalý, ale skalnatý a když jsem coby poslední viděl, jak to všichni krom Honzíka sjíždí, pohonil jsem svoje ego a sjel to taky. Sice jsem jednou zastavil, abych se poradil a asi dvakrát zlehka šlápl, ale sjel jsem to jinak poctivě a z kola neslezl.

Tam, kde jsem zastavil, bych asi normálně projel bez zastavení, ale z dálky jsem viděl, jak tady slezl z kola Šimon a kolo ze skály snesl v rukou. Tak jsem se chtěl podívat, co tak hrozného tam je, že to nesjede ani Šimi, abych se zbytečně nezrakvil. Nic jsem nezjistil, tak jsem nasedl a ze skály to pustil. Až dole jsem se dozvěděl svůj omyl – nebyl to Šimi, ale velký Honza, který si tam šlápl, ale tak blbě, že si zvrtl kotník a proto z toho kola slezl.

Všichni, kluci i holky, krom malého a velkého Honzy, byli nadšení a já se samozřejmě nezapomněl pochlubit, že jsem to sjel taky. A prohlásil, že tím mám až do konce soustředění vystaráno. I když si myslím, že mi to stejně nikdo neuvěřil, že jsem to sjel.

Zde, na Vranovském sedle, jsem dětem ukázal, kudy na celodeňáku pojedeme na Capartice. Po červené přes Haltravu. Něco pro Lukáše.

Nyní jsme ale jeli dolů do Vranova. Honzu jsem upozornil, aby pod lesním sjezdem zastavili a počkali na mě, aby nepřejeli pramen, kde si nabereme vodu. Jede se sice okolo něj, ale pokud se to z toho silničního sjezdu pustí, dá se v té rychlosti přehlídnout i velká vana u cesty na náměstí.

Nabrali jsme tedy čerstvou vodu a pokračovali dolů, až za Mnichov. Odtud už jsme opět začali pomalu stoupat. Čas od času jsme zastavili a počkali na Honzu, který se pomalu ploužil za námi. Pod vrcholem kopce nad Horou Svatého Václava jsme odbočili vpravo, a já si to uvědomil až po chvíli, kdy se asfalt proměnil na štěrkovou cestu. Rychle jsem to otočil a jel Honzovi naproti. Dojel jsem na křižovatku a Honza nikde. Nevěděl jsem, jestli už neprojel nahoru nebo je ještě pod křižovatkou. Proto jsem to otočil dolů, abych měl jistotu. Sjel jsem zpět do vesnice, ale po Honzovi ani vidu ani slechu. Musel tedy jet rovně a být už za křižovatkou, když jsem se vracel. Prohrábl jsem tedy rošt a vydal se znovu nahoru, za ním. Pral jsem tam velkou a zatepal si hezky, ale Honzu už jsem nedojel. V Rybníku byl dvě minuty přede mnou a asi po další minutě jsme v protisměru potkali zbytek naší smečky.