Trénink s Ašskými bajkery

Protože z velkých dnes přijela jen Jasmína, vyfasoval jsem zcela novou smečku ve složení Petra, oba Filipové, dvojčata Lukáše a Lenku, Káju a Klárku. Doprovázeli nás Jasmína, Míla a Bolek.

Skupina je to kompaktní, v kopcích nikdo výrazně nezaostával, na rovině a z kopce jsme se taky drželi celkem pohromadě, takže se dalo jet plynule, což je způsob, jak se ujede nejvíc. Nejhorší je, když někdo zaostává od začátku. To pak z tréninku nic není.

Protože jsem nevěděl, co tito piškoti zvládnou, začali jsme po modré směrem dolů, s tím, že zpět to budu podle potřeby natahovat nebo zkracovat. Hned zkraje jsem měl na zadním defekt a protože dospěláků bylo dnes výjimečně dost, nebylo třeba, aby všichni stáli a koukali se, jak ucpávám díru. To se bude dít až následující sobotu, kdy pořádáme den ke 150. výročí města Aš. Proto Míla dvakrát protáhla děti nedalekým krátkým okruhem a vrátili se akorát - právě jsem šrouboval čepičku.

Sjeli jsme dolů (modrá je lesáky čerstvě, ale hlavně řádně zničena) na hlavní a po pár stech metrech odbočili k přehradě a chatovišti v Dolních Pasekách, kdy u pramene jsme zastavili na tatranku.

Po občerstvení nás čekal dnešní největší kopec - po žluté na Horní Paseky. Přestože jsem pod kopcem jasně řekl, že se čeká až nahoře, Filda se mě po chvíli zeptal, jestli může jet přede mne. Neasi :-)

Nahoře byla první Petra, když Filda zastavil kvůli nějakému problému s řazením. Jakmile jsme se sjeli, pokračovali jsme po Magistrále a za závorou odbočili vpravo dolů, k brodu.

Po dešti v potoku bylo vody docela dost, ale brod i přes svůj strašidelný vzhled byl průjezdný. Všichni, co se odvážně vrhli do koryta, projeli, ostatním jsem pomohl kolo přenést.

Vyjeli jsme sice krátkou, ale ukrutnou asi 17% stojku a sjeli k Martě. Tady nás čekal technický úsek nahoru po všudepřítomných a nahusto nasázených velikých kořechech. Skoro všichni projeli bez šlápnutí.

Tím kořenovým úsekem jsme se dostali na úpatí dnešního druhého velkého stoupání. Nebylo tak prudké, jako to první, ale bylo technicky mnohem obtížnější, protože v něm bylo několik hutných bahnitých úseků, nějaký ten bahnitý rygol a tak a kdo nekoukal hodně dopředu a nepromýšlel ideální stopu, dostal se do problémů. Nahoře byla první opět Petra.

Chviličku jsme počkali, až se sjedeme a poté se vydali zpět ke klubovně. Po Magistrále jsme sjeli na Horní Paseky, dál pokračovali po silnici dolů, až do Vernéřova a serpentýnami, posledním velkým kopcem vzhůru, jsme se dostali na Háj. Na tomto dlouhém kopci byla první opět Petra, kdy se ke konci dokázala zmáčknout, aby nepolevila a tempo udržela až nahoru.

Myslím, že dnešní trénink byl hodně náročný, někteří toho měli opravdu dost, ale nikdo předčasně nezvadl a všichni vydrželi až do konce, za což všem patří mé uznání.

To nejobtížnější, co tuto grupu čeká, je ale stále ještě před ní - nutnost zbavit se škodivých návyků Barryho, jako jsou nepatřičné otázky v kopci a hlavně ze sebe vytlouct návyk nejpříšernější - v kopci zastavovat.

https://www.strava.com/activities/7063684424

Pavel z hazlovské sekce