Trénink s Ašskými bajkery

Dnes se k nám poprvé přidal i Šimon. Svůj první trénink po zlomenině nohy měl teprve ve středu a pro jistotu s menšími, ale dnešní už chtěl jet s námi. Takže jsme vyjeli v sestavě Lukáš, Šimon, Dominika, Honza a já.

Kvůli Šimonovi jsem tempo nechtěl udávat já a proto jsem za dálnicí poslal dopředu Lukáše s tím, aby jel v poklidu. Jenomže Lukáš prohrábl rošt a zmizel i s Dominikou a Šimonem v dáli. Už po druhém kopci - nad tratí - mi bylo jasné, že toto tempo zabije Honzu ještě dříve, než dojedeme do Libé a proto jsem, ač velmi nerad, přesedl na Honzův stroj a Honza na mého Drsoně. Tím se situace zcela změnila - vpředu Honza vytřídal Lukáše, který neznal trať a vzadu jsem se začal beznadějně trápit já.

Dojeli jsme do Libé a u lavičky za Kladivem jsem Honzovi shodil řetěz na malou placku, abych mu zvýšil šance na vyjetí toho krátkého technického krpálu. No, nepomohlo to, Honza to opět technicky nedal. Tyto technické chuťovky jeho parketou prostě nejsou. Já to nedal taky, ale tak nějak plánovaně - nechtělo se mi dneska škubat sebou více, než je nezbytně třeba. Ostatní to vyjeli podle předpokladů a bez problémů.

Pokračovali jsme dlouhým lesním krpálem k Egermajerovi, okolo toho stromu s nechutně velikými kořeny a já byl zvědav na Lukáše, protože je jeden z několika málo, který ho dokáže objet. Tentokrát neuspěl ani on. Úspěch tak zaznamenal až na samém vrcholu, kde se vyválel v prachu lesáky sice čerstvě nakypřené, ale jinak rovné cestě.

Sjeli jsme dolů a po odbočení z panelky k Ohři jsem byl tentokrát ve střehu. Před třemi týdny jsem se tady v plné rychlosti zapíchl do z ničeho nic rozbahněné louky a zopakovat jsem si to dneska určitě nechtěl. Tentokrát ale byla louka už skoro suchá.

Na Fischernu jsme dali kratičkou zastávku. Šimon si postěžoval, že ho ta noha už bolí. No, nějak jsme to dojet už museli. Protože tempo začalo být rychlé i na Dominiku, vypustil jsem ty dva zbývající chrty vpřed s tím, aby vždy na kopci na Šimona, Dominiku a mě počkali. Jenomže Šimonovi to nedalo, v dalším kopci už se zase přidal k nim a tak jsem s Dominikou v kopcích trochu pozadu zůstával jen já. Holt v tomhle věku už se začíná projevovat rozdíl mezi kluky a holkami.

Ke klubovně jsme dorazili s půlhodinovým předstihem. Nebýt několika opravdu zdržovacích pasáží, kdy jsme třeba museli i přenášet kola přes padlý strom, udělali bychom průměr přes 20 km/h úplně pohodlně. Takže hodně dobrý, děti si tempo určovaly samy a vydržely ho až do konce, aniž by komukoliv z nich seklo.

Šimon to taky dal bez viditelných problémů a nebýt toho, že jsem se ho na tu nohu co chvíli ptal, ničeho bych si sám nevšiml. V klidu ho noha nebolí, tak doufejme, že po odpočinku bude zase bezbolestný. O Šimonovi je ale známo, že výraz v jeho obličeji je po dojezdu neprosto stejný, jako byl při výjezdu. Bez ohledu na to, co mezi oběma pózami absolvoval.

https://www.strava.com/activities/7140394251

Pavel z hazlovské sekce