Protože jsme potřebovali vodu a v žádné vesnici nikde nic neprodávali a ani hospody v nich nebyly, zastavil jsem v Šitboři u prvního domku, u něhož byl patrný pohyb a o vodu požádal. Přes garáž jsme byli zavedeni do koupelny, kde jsme si vodu natočili.

Ty zbytky byly nutné, protože bagety kluci snědli už večer a já svou v noci, takže nic jiného jsme k jídlu neměli a až do odpoledne, kdy tyto končiny definitivně opustíme, ani mít nebudeme. Protože široko daleko k jídlu nic není, jen dvě studánky. Akorát Lukáš ještě měl u mě svůj poslední řízek. Je to velice úsporný chlapec.

Když jsme se vraceli dovnitř, kluci objevili opravdový veliký samoobslužný bar v podobě celé jedné místnosti, která se ráno promění na místnost snídaňovou. Kromě nejrůznějších dobrot byly kolem dokola všech zdí ve vitrínách k dispozici nejrůznější vína, sekty a piva. Když jsme si to tak prohlíželi, říkal jsem si, co budu dělat, jestli kluky ráno místo v postelích najdu sťaté pod tím barem.

Panelku u Hrozňatova vyjeli všichni kluci, naše Velká náčelnice a já, protože jsem tam dal malou. Na Dyleň jsme vyjeli všichni. K Janovského prameni jsme taky dojeli všichni, protože jiná možnost tady už neexistuje. Do Nebanic jsme rovněž dojeli všichni, protože je to z kopce. Z Nebanic už jsem jel s kluky sám, protože tam přijel Honza autem, naložil Lenky a zase odjel.