Ty odravské špekáčky jsem přivezl a zase odvezl já, protože kdybych je tam nechal, Michal by si zcela jistě řekl: „Tvl klobásy sežral a myslí si, že když je vymění za špekáčky, že to nepoznám.“ 

Vypustil jsem smečku volně na trať a já kroužil společně s Fildou, aby si Bolek taky zajezdil. Filda dal 4 okruhy, Adam, Kuba a Denis 5 a Jasmína, Kája a Dominika 6. Na závěr jsme se u závory postupně sjeli a čekali na posledního. A to byl Patrik, který jich zvládl 7. Okruh se dětem líbil.

Na Štítaráku jsem zastavil a proti mému zvyku jsem tentokrát důrazně zakázal ze sjezdu mě předjíždět, protože je to sjezd nebezpečný. Když se to pustí, není problém v tomto rovném, ale kamenitém sjezdu jet přes 60 km/h, ale v takové rychlosti mají těžká 29" kola obrovskou kinetickou energii s takovým gyroskopickým efektem, že jsou těmito lehoučkými piškoty prakticky neovladatelná. Blbě se najede na šutr, přední kolo odskočí, změní směr a pilot s tím už nic nenadělá.

Štěpán ten ani ne 10 km dlouhý okruh s převýšením asi 200 m označil jako šílený. To mně zaujalo – Šílený okruh, to zní dobře. Takže až příště někdo navrhne jet Šílený okruh, každý bude vědět, o co jde a nikdo nezabloudí.