HSAB 2025-28: Bivak u Kamennného rybníka

Dlouho plánovaná akce měla vypuknout v sobotu 12. 7. 2025, ale kvůli otřesnému počasí ji kluci posunuli na neděli, což se ukázalo jako skvělý počin. Nejen, že nám vůbec nezapršelo, ale bylo i teplo na koupání.
 

Původně se měli zúčastnit Jirka, Kuba, Samuel a já. Samuel je svéráz, který dal přednost odpolednímu spánku a od 3. lavičky jsme ve 13:00 hod. proto vyjeli jen Jirka a já, protože Kubu na místo odvezli rodiče a měli jsme se tam setkat ve 14:00 hod.
 

Řádně jsem naložil svůj největší, 45 l Tactical. Jirka vezl 20 l Tactical a na nosiči na sedlovce stan a karimatku. Jednak jsem si chtěl udělat pořádek mezi všemi hamakami, plachtami a kolíky a provázky, co k nim mám, protože doma to nerozložím a druhak jsme potřebovali vyzkoušet, jestli to uvezeme, protože příští sobotu odjíždíme předběžně na týden do Mšena a je možné, že ze Mšena budeme muset jet 17 km na kolech. Protože ze Mšena na Mělník vlak přes týden nejezdí. Trať ze Mšena na Mělník totiž nedávno za hromadu peněz sakumprásk opravili a zřejmě chtějí, aby jim dlouho vydržela a proto vlaky po ní téměř nejezdí. Jen trošku o víkendu, aby koleje nezrezavěly. A jestli tam v týdnu jezdí autobus s přívěsem na kola zjistíme až na místě.

Vyjeli jsme a kilometr za Hazlovem měl Jirka prázdné zadní kolo. Tak to byl problém, protože bych svůj batoh sice sundal, ale zpět na sebe už nenandal. Potřebuji si ho na něco vyvýšeného položit a teprve pak ho na sebe navléknout. Holt už nejsem nejmladší, s činkami jsem se nikdy nekamarádil a ze dřepu mám problém zvednout svou i jen vlastní váhu. Takže jsme došli na lavičku mezi Polnou a Franky a tam jsem batoh odložil na stůl.

Na to zadní kolo si Jirka stěžuje už nějakou dobu, ža za pár dní je měkké a musí ho na pumpě dofouknout. Až teď jsem ale zjistil, proč tomu tak je. Někdo totiž opravoval kobří kousnutí a jednu záplatu dal na samý kraj jedné díry a časem to tudy začalo odfukovat. To je tak, když se s opravou nepočká na pořádné denní světlo.

Opatrně se mi podařilo záplatu ostranit. Pokud se vše udělá správně a použije čerstvý materiál – duše, záplata i lepidlo, tak by to jít nemělo a duše se při pokusu o odstranění záplaty roztrhne. Kolo ale Jirka koupil za tisícovku, záplaty mám minimálně 10 let staré a lepidlo už taky moc neteče.

Jirka pozorně sledoval postup a poslouchal můj komentář. Jak při lepení, tak i při kontrole pláště a jeho nasazování na ráfek. To se vždy bavím, když při defektu trenéři dětem předvádí, jak plášť na ráfek nedokáží ručně nasadit a mordují ho montpákami. Přitom při správné technice nasazování montpáky vůbec nejsou potřeba. U dospělého chlapa. Je to něco podobného, jako s tím namakaným vzpěračem, co neunese pytel cementu. Jirka je sice ještě kluk, co by to proto ručně nyní zřejmě nezvládl, ale pokud bude znát teorii, může silné ruce dirigovat.
 

Na závěr lepení mi Jirka ukázal kam přesně mám záplatu položit a já mu předvedl, jak si poradit, když po ruce není klouzek, aby se duše se zbytky lepidla okolo záplaty nepřilepila k plášti.

Toto vše nás zdrželo natolik, že i přesto, že jsme vyjeli s časovým předstihem, ke Kamennému rybníku, kde už nás Kuba s maminkou vyhlíželi, jsme dorazili o 12 minut později.

Zkontrolovali jsme proviant – 800 g krkovičky, argentinu na ni, 20 dkg anglické slaniny, 3 vlašské klobásy, necelý metr odravských špekáčků, 20 tvarohových šátečků, cibule, chleba, housky a rohlíky, domácí koláče a řízky. A 5l kanystr s vodou. S vodou, pokud neteče přímo na místě nebo někde rozumně poblíž, je na takových akcích vždy problém. Krkovička byla ještě zmrzlá, takže nám ji Kubova maminka zajela rozmrazit, nakrájet, naklepat a trošku okořenit. Tím Jirkovi ušetřila práci a ten tak krkovičku jen dokořenil podle naší chuti a pekl.

Kluci si postavili každý svůj stan a já mezitím křesadlem rozdělal oheň. Tohle mě jako kluka vždy hrozně bavilo, když jsem dostal možnost sám rozdělat oheň a starat se o něj, ale dnešní děti o něco takového už téměř žádný zájem nejeví.
 

Stany stály, já si večer na plachtu položil akorát karimatku a spacák. Pršet nemělo a věšet hamaku a plachu nad ní mi přišlo zbytečné, protože rovný plac na spaní tady byl. Maximálně mě nad ránem osvěží padající rosa.
 

Šli jsme tedy na dřevo. Nic na tom není, člověk by řekl. Jenomže co kdysi bylo i pro malé děti naprosto samozřejmé, těm dnešním je zcela cizí. Proč běhat z lesa s pár klacíky, když si můžu najít nebo ulomit dvě sušky, které ještě utáhnu. Odtáhnu si je na pěšinu a položím širšími konci ve směru chůze vedle sebe. No a pak už na ně jen skládám, co v lese najdu. A zase – širším koncem ve směru chůze. Až mám naloženo, postavím se mezi ty dvě sušky, nahmátnu větve vhodné k úchopu, zvednu a celý ten náklad táhnu z lesa pryč.

Přece jen jsou to kluci z vesnice, takže sekera pro ně úplně cizí není. Jen je třeba dohlédnout, aby se při práci s ní uměli správně postavit. Sekerka, co mám, je však nejen překvapivě výkonná, ale také lehoučká, takže i tito kluci ji bezpečně zvládnou jednou rukou. Nejvíc je ale zaujala ruční řetězová pila, protože to pro ně bylo zase něco nového. Práce s ní je velmi náročná, protože ten pohyb je pro netrénované zcela nezvyklý a po chvíli jsou jak ruce, tak i záda úplně hin. Ale společnými silami se nám zakrátko podařilo rozřezat dotažený suchý strom.

Takže odpoledne jsme strávili přípravou bydlení a dřeva na noc, mezitím jsme se koupali, Jirka pekl krkovičku a já se staral o oheň. A taky jsem kluky poslal na skály, aby si řádně vyzkoušeli boty. Protože ve Mšeně toho šplhání po skalách a kluzkých kamenných schodech bude opravdu hodně. Já své tretry s měkkou podrážkou od Číňana vyzkoušel dopoledne. Na ježdění jsou nic moc, ale snad to na těch skalách s nimi přežiju bez úhony.
 

Odpoledne se na chviličku stavili z Vlastislavi se vracející trenéři Ašských bajkerů – obě Lenky, Standa a Michal. Večer nás pak ještě navštívila i Kubova mladší sestra s rodiči.
 

Po setmění kluci přišli s tím, že Kubův stan přestěhují k Jirkovému a propojí je. Za tímto účelem si vyžádali jednu z mých plachet. A taky část mého místo na spaní, takže jsem svoji karimatku musel odsunout. Proč by měl Jirka do svého stanu lézt jednoduše, když se tam může dostat přes stan Kubův a pak uličkou z mé plachty, že jo.
 

Do rána kluci dostali čas na rozmyšlenou, který stan si do Mšena vezmou, protože jsem jim dal jasně najevo, že dva stany s sebou určitě nepotáhneme. Podle očekávání se rozhodli se pro stan Jirkův. Je nejen větší, ale i skladnější a navíc má Jirka vyzkoušeno, jak ho poveze.

Jirka je na cestu do Mšena tedy vyřešen – na nosiči na sedlovce poveze stan a karimatku a na zádech 20 l Tactical, na jehož boku bude mít zvečí spacák, takže celý vnitřek batohu bude mít čistě pro oblečení.

Se spacákem jsme měli problém – Jirkův spacák, co v něm týden před vánocemi prožil Dlouhou u Marty, je příliš objemný a navíc bez obalu. Daroval jsem mu proto svůj letní spacák. Jednak mi v něm pod 11°C už bývala zima a druhak jsem ho měl jen tak tak, takže jsem ho vozil pouze v opravdu teplých nocích, kdy jsem ho používal, jako deku. Dneska jsme vyzkoušeli, že Jirka je na tom teplotně stejně, jako já – nad ránem už mu byla trochu zima. To se prudce ochladilo, takže jsem si u ohně už nevystačil jen s ledviňákem, ale musel jsem se obléknout i obout. Kouknul jsem na teploměr a bylo 9,9°C. A podle předpovědi to zatím vypadá, že Na Rovinách nad Mšenem, kde budeme spát, teplota nepůjde pod 15°C.
 

Spát šli kluci okolo 23 hod. s tím, že je 10 minut před půlnoci mám vzbudit, aby Jirka nepropásl půlnoční koupání. Jirka o půlnoci do rybníka opravdu vlezl a když se u ohně usušil a zahřál, šli spát definitivně. S tím, že já mám krmit oheň a ve 4:00 hod. je vzbudit, aby mě mohli vystřídat. Vzbudit jsem je vzbudil, ale ve čtyři hodiny ráno jsem je ze stanů ven už nedostal.

O půl šesté jsem si šel na hodinu a půl lehnout, ale neusnul jsem. Snad hodinu Kuba šukal po světnici, jak by řekla Božena Němcová v Babičce, sbalil se a spěchal domů. Já s Jirkou jsme všechny věci odtáhli na vedlejší louku, kam pralo sluníčko a vše řádně usušili. Sbalili jsme se, dojedli zbytky a před odjezdem domů jsme se ještě naposledy vykoupali. Domů jsme dorazili okolo 11 hodiny.

Ještě musíme vyřešit Kubu – spacák má sice skladný, ale nemá batoh, na nějž by se dal zvenčí připnout. Ideální by bylo, kdyby mu byl můj Tactical 30 l. Je to stejný typ, jako 45 l, co jsem dneska měl já, jen menší. Jirka ho měl těsně před vánocemi na Dlouhou noc u koupaliště a byl mu velký. Ale Kuba je oproti Jirkovi nejen větší, ale i mohutnější. A když s sebou nepotáhne zbytečné a těžké věci, mohl by mu být. Jinak to budu muset vzít já.

Dnešní přespání u Kamenného rybníka byla velká pohoda. Kluci byli skvělí a počasí taky.

Další fotky a videa na Rajčeti: HSAB 2025-28: Bivak u Kamenného rybníka – hsab – album na Rajčeti

Pavel z Hazlovské sekce