HSAB 2024 – 04: Výlet do Libé

Jirka je na prázninách pryč a proto jsme dneska jeli jen Sam, Vašík a já. Chtěl jsem klukům ukázat slíbenou bezpečnou cestu do Libé, mimo hlavní silnici.

Projeli jsme Chobotem okolo hřbitova, do Vlastislavi a přes Polnou a Podílnou se dostali do lesa, kde to kluci znali jen po lesní závoru. Když jsme odtud dál už putovali jen po červené, dali jsme čůrací pauzu. Kluci byli dávno hotoví a čekalo se na mne. „Už je to minuta“, hlásil Vašík. „To víš, prostata, už nejsem nejmladší“, odpověděl jsem mu. „Vím, žláza za močákem“, Vašík na to.

Už minulý týden jsem si všiml pozoruhodných Vašíkových anatomických znalostí. V deseti letech. I učitelka se ho prý ptala, odkud je má. Vašík neví, ale zajímá ho to od pěti let. Chce být chirurgem.

Přijeli jsme do Libé a nad Kamenným rybníkem vyšplhali na skály a na nich se vyfotili. Poté jsme se přesunuli k zámku a protože ještě měli otevřeno, prosoukali jsme se úzoučkou zámeckou věží až úplně nahoru.

Teprve zde, na konci několika kamenných schodů, na jejím úpatí, když chlapci spatřili nekonečné točité úzké dřevené schodiště, z nich vylezlo, že z toho mají panickou hrůzu a že dál nejdou, protože očekávali, že nahoru vyjedeme výtahem.

Kluky jsem přemluvil, že to schodiště je jen jedna zatáčka a tu že dají. Dali se tedy do pohybu, až zatáčka skončila – u dlouhého žebříku ústícího v maličké díře, kudy jsme se tak tak protáhli na podlážku vrcholu věže. Hodně práce mi dalo, dostat je až úplně nahoru. Když jsem to po návratu povídal zámecké paní, uznale pokývala hlavou nad mými přesvědčovacími schopnostmi, řka, že většina takto šprajcnutých dětí se dál už prostě nepohne.

Zpět jsme se zastavili u Vašíkova strejdy a domů se vrátili kolo rybníků směrem na Hůrku. Tam jsem, jak jinak, zabloudil a protože jsme se vracet nechtěli, přes pole jsme se dostali na cestu Seeberg – Vlastislav.

Kluci jsou nadstandardní destruktoři. Vašík zrušil Drsoňkovi přední kolo a proto dnešní výlet musel absolvovat na svém BMX. Sam si hrál s kšiltem helmy a když ho chtěl dát zpět na místo, na jedné straně ho urval, čímž se mu klobouk rozpadl na prvočinitele.

Zítra jedu do Bishopu s tím předním kolem a při té příležitosti na cestu zpět přibalím helmu pro Samuela.

Vašík je veliký slovní provokatér, ale má smůlu v tom, že Samuel je větší a starší a oplácí asymetricky, takže se zpravidla brzy válí na zemi a naříká nad nespravedlností, co vládne světem.

Vašík měl ale i světlou chvilku. A sice, když jsme konečně byli až úplně nahoře ve věži zámku a já kluky zadržoval a chtěl, aby se to zdokumentovalo a udělaly se nějaké fotky, Vašík ukázal na zoufalého Sama na žebříku - ať už ho dál netrápím a pustím zpět dolů, že už skoro brečí. To se mi u Vašíka líbilo, takto se chová opravdový kamarád.

Ale prozatím je nejspíš je rozsadím. Ano – úplně je rozsadím. Sama v plánované hře "Z pohádky do pohádky", ale na způsob Harryho Pottera, zavřu do studené věže a Vašíka strčím do horoucího Pekla. A to na hodně dlouho.

Pavel z Hazlovské sekce

Záznam na Stravě: HSAB 2024 - 04: Výlet do Libé | Ride | Strava

Uvedení na pravou míru

Bude?

Nebude?

Vydržte!!!

Vašík a Samuel z Hazlovské sekce