HSAB 2025-24: Traily v Aši 01

Sjel z trati a zaparkoval u stromu v díře pod ním. Ale je to odolný jedinec, rychle se oklepal a jezdil dál. Jen mu asi časem sleze nehet z palce pravé nohy.

8. 6. 2025

HSAB 2025-24: Traily v Aši 01

Ve 13:45 hod. (5. 6. 2025) jsme s Jirkou měli vyjet od 3. lavičky ke Kubovi, kde jsme měli být ve 14:00 hod.

Na místě se ale objevil i náš bývalý Kuba a podle toho, co mi řekl, jsem pochopil, že má zlomenou patku rámu, na níž je namontovaná přehazka. Tak bohužel, ale toto bez nové patky já opravit nedokážu. A novou patku sehnat je docela problém, protože výrobci rámů se dohodli, že každý rám bude mít jiný tvar a tím pádem i patku. Je to proto, aby si lidé patku nemohli jednoduše vyměnit sami tím, že zajdou do nejbližšího krámu a řeknou: „Chci novou patku k rámu.“

V ideálním případě tak prodejci ukážou zlomenou patku a ten se podívá, jestli ji náhodou nemá. Nebo alespoň hodně podobnou, která by do rámu pasovala. Zpravidla je ale potřeba přesně znát, co je to za rám a podle toho u výrobce patku objednat. Takže toto jsem našemu bývalému Kubovi vysvětlil a odkázal ho na servis.

15 minut ke Kubovi je dostatečně dlouhá doba a i přes malé zdržení s naším bývalým Kubou jsme proto přijeli včas. Dal jsem krátkou řeč s Kubovou maminkou, během které na popelnici vyplnila Kubovu přihlášku k Ašským bajkerům.

Nebylo sice bůhvíjak teplo, jen asi 20°C, ale kluci, nevím proč, trvali na tom, že pojedou navlečení, jako kdyby bylo o 10°C méně.

Na cestu do Aše jsem zvolil nejsnadnější trasu, aby byli kluci schopni dát ještě i pár trailů. Jeli jsme tedy přes Lipnou a za ní odbočili vlevo a podél trati stále vzhůru až naproti Novému Žďáru.

Hned za Lipnou začal Jirka zaostávat a kňučet, že to kolo nejede. No bodejť by jelo, když na něm má 2,4“ Nobby Nic. Pláště to jsou skvělé, nejen na machrování před barákem, kvůli čemu je Jirka především chtěl, ale zejména do bahna a pomalého těžkého terénu. Ale na běžné a rychlé přesuny se mnou jsou naprosto nevhodné. Protože nejedou. Nakonec však Jirka, sice tak tak, ale přece jen ke klubovně na Háji dojel.

Tady se kluci svlékli a mlčky tak přiznali, že jeli opravdu zbytečně navlečení. Protože jsem doma zapomněl klíče od klubovny, proměnil se Jirka v kamzíka, skočil přes plot za klubovnou a batohy ukryl ve zdejším bordelu.

Protože Jirka dlouhou dobu jezdil na dočista hladkých pláštích s mělkým silničním vzorkem, okamžitě v terénu ten rozdíl a výhodu 2,4“ Nobby Nic oproti nim poznal a jízdu terénem si opravdu užíval. Na trailech ožil a na strastiplnou cestu do Aše zcela zapomněl.

Dali jsme od rozhledny 5 x hladký a lehký trail vpravo (maximum, co jsem schopen a ochoten ještě sjet) a 1 x kořenový a těžký trail vlevo. Dali, no... Jirka si ho užíval, Kuba už méně, no a já ho chodil pěšky a navíc i dost ztuha.

V jednom ze sjezdů se Kuba zrakvil. Sjel z trati a zaparkoval u stromu v díře pod ním. Ale je to odolný jedinec, rychle se oklepal a jezdil dál. Jen mu asi časem sleze nehet z palce pravé nohy. Trochu z pod něj tekla krev, takže nejprve zmodrá, pak zfialoví, zčerná a nakonec sleze. Kdo má zájem, může na Kubovu jízdu mimo trať kouknout na Rajčeti. I na další videa.